LCB
Neue Normalität
back

Neue Normalität

28.06.21Tereza Semotamová

Auf dem Photo ist der Kofferraum des Autos meines Kollegen, in dem ich mit meinem Partner ein paar zerbrechliche Sachen vor dem eigentlichen Umzug transportiert habe. Umzug. Transport. Transformation.

Das Coronavirus tobte in Tschechien besonders fleißig. Es wurde jetzt eine Statistik veröffentlicht, die zeigt, dass in der ersten Hälfte dieses Jahres hier 54% mehr Menschen starben als letztes Jahr. Jetzt ist Juni, alles scheint okay zu sein. Man kann schon fast alles machen. Wir können ins Theater, ins Kino, in die Sauna, wir können Menschen treffen und heiraten. Wir tun, als ob hier eigentlich nichts los wäre.

Man könnte sagen, dass alles wieder normal ist. Aber was ist eigentlich normal? Nach so einem tragischen Winter, in dem unsere Politik total versagte, ist nichts mehr normal. (Und normal war schon vorher gar nichts, bitte schön.)

Ich befinde mich in einer komischen Situation. Ich musste umziehen, da ich im neunten Monat meiner Schwangerschaft bin. Ich weiß nicht, was auf mich zukommt (viele um mich geben mir aber viele Ratschläge – z.B. das mich bald nichts mehr interessieren wird, haha). Man weiß nicht, was auf uns mit dem Coronavirus zukommt, sobald die Menschen mehr reisen und es wieder kälter wird. Im Herbst gibt es die Wahlen, hier sowie in Deutschland. Dort endet die Merkel-Ära, hier hoffentlich die Babiš-Ära. Und der Planet braucht, dass wir uns ihm gegenüber endlich anders verhalten als bis jetzt. Wie genau es aber endet, wissen wir nicht. Wir können beten (wenn man noch an etwas glaubt), darüber diskutieren oder auch nicht. Es endet sowieso irgendwie.

Das Leben ist wie dieses Photo. Man weiß nicht, wie es endet. Aber es ist gut ein paar zerbrechliche Sachen schon vor dem Umzug im Voraus zu transportieren. Das sind die wichtigsten Sachen, der Rest ist irgendwie egal. In meinem Fall waren es Blumen und Bilder. Und der Igel, der mich schon jahrelang überall hin begleitet. Er ist bei anderen Umzügen schon mehrmals in der Mülltonne gelandet. Aber sein Blick beim Abschiedsagen hat mich immer erweicht. Jetzt hat ihn meine Hebamme beim Geburtsvorbereitungskurs als Kindattrappe verwendet. Der könnte Romane schreiben! Ich bin neugierig, was auf uns zukommt. Die neue Normalität?

Nová normalita

28.06.21Tereza Semotamová

Na fotografii je kufr auta mého kolegy, kterým jsme s mým partnerem převezli několik křehkých věcí před mým stěhováním. Stěhování. Transport. Transformace.

Koronavirus v Česku řádil obzvlášť pilně. Nedávno byla zveřejněna statistika, která ukazuje, že v první polovině tohoto roku u nás zemřelo o 54 % více lidí než loni. Teď už je červen, všechno se zdá být v pořádku. Už můžeme dělat skoro všechno. Můžeme jít do divadla, do kina, do sauny, můžeme se potkávat a vdávat se/ženit se. Děláme, jako by se vlastně vůbec nic nedělo.

Dalo by se říct, že je všechno zase normální. Ale co je to vlastně normální? Po tak tragické zimě, kdy naše politika zcela selhala, už nic normální není. (A už předtím ani nebylo, prosím pěkně.)

Jsem ve velmi zvláštní situaci. Musela jsem se stěhovat, protože jsem v devátém měsíci těhotenství. Nevím, co mě čeká (hodně lidí kolem mě mi dává hodně rad – např. že mě brzo už nic nebude zajímat, haha). Neví se, co nás čeká ohledně koronaviru, jakmile se začne víc cestovat a ochladí se. Na podzim budou volby, tady i v Německu. Tam končí éra Merkel, tady doufejme éra Babiše. A planeta potřebuje, abychom se k ní konečně začali chovat jinak než doposud. Jak přesně to skončí, nevíme. Můžeme se modlit (pokud ještě v něco věříme), diskutovat o tom nebo taky ne. Ono to stejně nějak dopadne.

Život je jako tahle fotka. Nikdo neví, jak to dopadne. Ale vyplatí se několik křehkých věcí převést už před stěhováním samotným. To jsou ty nejdůležitější věci, zbytek je tak nějak jedno. V mém případě to byly kytky a obrazy. A ježek, který mě všude doprovází už léta. Už kolikrát během dřívějších stěhování skončil v popelnici. Ale jeho pohled při loučení mě nakonec vždycky obměkčil. Teď ho moje porodní asistentka při předporodním kurzu používala, když mi chtěla ukázat, jak se zachází s miminkem. Ten by mohl psát romány! Jsem zvědavá, co nás čeká. Nová normalita?

 

Translation: Tereza Semotamová

New Normality

28.06.21Tereza Semotamová

This is a photo of the boot of a colleague’s car which my partner and I borrowed to transport some of our more precious possessions to our new place ahead of the move itself. Move. Transportation. Transformation.

The corona virus has raged with particular intensity in the Czech Republic. Recent statistics show that in the first half of this year, 54 per cent more people died here than last year. Now it’s June and everything seems to be okay. We can do almost anything. We can go to the theatre, the cinema, the sauna; we can meet people and get married. We act as if nothing’s wrong.

You could say everything’s back to normal. But what exactly is ‘normal’? After a tragic winter of being failed by our politicians, nothing is normal any more. (And let’s be honest, nothing was normal before either.)

I am in a strange situation right now. I’m nine months pregnant, which is why I had to move. I don’t know what I’m in for—though plenty of people around me seem to think they know; soon, they say, I’ll have lost all interest in the outside world. Ha ha. We don’t know what we’re in for with the virus either—what will happen when people start travelling more and the cold weather returns. In the Czech Republic, as in Germany, there will be elections in the autumn. In Germany, the Merkel era is drawing to a close; here, we hope it will be the same with the Babiš era. And the planet needs us to treat it differently from the way we’ve been treating it until now. We don’t know exactly how things are going to end. We can pray (if we have any faith left); we can discuss, or not. One way or another, everything comes to an end anyway.

Life is like this photo. We don’t know what the end will look like. But it’s good to transport a few precious things in advance. These are the important things; none of the rest really matters. With me it was flowers and pictures. And my hedgehog, who has come everywhere with me for years. In fact, I’ve thrown him out several times, but each time, the look he gave me from the dustbin turned my heart to mush. Recently my midwife even used him as a simulation baby in an antenatal class. He could write novels! I’m curious to see what the future holds. The new normal?

 

Translation: Imogen Taylor

Print

Tereza Semotamová

Tereza Semotamová studied Dramaturgy and Screenwriting at the Janáček Academy of Music and Performing Arts, German Studies at Masaryk University and wrote her dissertation on German radio plays of the 1950s. She works as an editor for the magazine jádu. She translates contemporary German-language fiction and devotes herself to journalism as well as her own writing. Her novel Im Schrank was published in 2018.

Tereza Semotamová studierte Dramaturgie und Drehbuch an der Janáček-Akademie für Musik und Darstellende Kunst, Germanistik an der Masaryk-Universität und schrieb ihre Dissertation über deutsche Hörspiele der 1950er-Jahre. Sie arbeitet als Redakteurin für das Magazin jádu. Sie übersetzt zeitgenössische deutschsprachige Belletristik und widmet sich der Publizistik sowie ihrem eigenen Schaffen. Ihr Roman Im Schrank wurde 2018 veröffentlicht.

Tereza Semotamová studied Dramaturgy and Screenwriting at the Janáček Academy of Music and Performing Arts, German Studies at Masaryk University and wrote her dissertation on German radio plays of the 1950s. She works as an editor for the magazine jádu. She translates contemporary German-language fiction and devotes herself to journalism as well as her own writing. Her novel Im Schrank was published in 2018.

Toledo Logo
360